Dnes si děti budeme povídat trochu vážněji. Jistě by vás nenapadlo posmívat se bezruké kamarádce že v hodině plavaní propadává kruhem, a také se snad nebudete smát beznohému spolužákovi který při fotbale může jenom dělat brankáře. A přesto se některé z vás posmívají zvířátkům že šišlají, a smějí se dokonce i některé vaše maminky a tatínkové!
To ale děti není vůbec hezké. Měli byste zvířátka chválit za to že mluví naší rěčí a ne se jim posmívat! Dovedete si vůbec představit, jak byste vy mluvili třeba medvědštinou? Tak si to zkusme. Nejdůležitejší slovo medvědštiny je samozřejmě med. Ten se řekne „mňááám“. Lesní med se řekne „brummmňáám“ zatímco luční med se řekne v podstatě úplne stejně, jenom to druhé „á“ se vysloví s přízvukem. Když medvídek Olda co ho Martínek našel u popelnic chce říct, že mu luční med chutnal, řekne „brummmňáám“ (jak už víte, to druhé „á“ je s přízvukem) a potom slabě mlaskne. A teď zkuste svému medvídkovi říct: „Bruum u-Maltínekuáb brum, brumi uáá ham pa-brummmňáám“ pak slabě mlaskněte a jakoby zachrupejte. Byl bych velmi překvapen kdyby medvídek rozuměl, že chcete říct „Ve spíži měl Martínek luční med, moc mi chutnal a teď si jdu zdřímnout.“ A určitě by se moc nasmál vaší výslovnosti. Já bych si tedy medvědštinou mluvit netroufl, a to jsem starší než některé z vás!
Takové Póó které Martínek našel když jel na kole do Kolína je mimozemšťaně a dorozumívá se telepaticky. Pokuste se mu třeba telepaticky sdělit že „létající talíř na betu Centauri odlétá z třetího nástupiště, služebně dvanáctá startovací plošina.“ Možná si ani nevšimne že na něj telepatíte!
Takže děti doufám že už nebudete tak namyšlené a když autíčko-vyklápěčka na špagátku se kterou si Martínek hrál ve Dvoře každý den řekne „to šem še našmálo až šem še ža čevodovou škíň popadalo“, vy jako šikovné děti se mu nebudete pošklebovat protože porozumíte, že mu třeba gumový Koníček s Vojáčkem co teprve nedávno našel ztraceneho kamaráda řekl dobrý vtip. A jaký? Co třeba tenhle:
Šišelo ši už tuhe? Jedou še žvížátka vakem ž Pahi do Dvola podívat kdě Maltínek šáňkoval od nadaží ke čížku. V kupé šedí Žebulka, Kačílek na tičku, Kavička Búúú š Jišášem, Jipáček, Chochtátko a Šepička. V Hožičích čišťoupí Šůně a pá še: „Kam ši můžu šednout?“ A Šepička žekne“ „Šedni ši Šůňátko až k voknu!“ Ale Šůňátko požát štojí. Už pojeli Hožičema, bíží še ke Dvolu a Šuně požát štojí! Šepička už to nevidlží a zepá še: „Poč štojíš Šůňátko?“ A Šůňátko odpoví: „Potože ši ještě nekvoka Šepičko!!!“ Hahahaha!
Děti, tak tenhle vtip vymyslel Martínek už na prvním stupni základní školy! A zvířátka si ho dodnes vypravějí protože mají Martínka ráda a ten se jim nikdy nesměje když nějaké slovíčko nevysloví uplně správně. A těď už se pěkně zachumlejte do peřinek, a pokud si vezmete poučení z toho co jsem říkal tak vám třeba zítra medvídek popřeje dobrou noc a nebude se bát že se mu budete posmívat za špatnou výslovnost.