Alíček je, děti, plyšový pejsek, takový foxteriérek. Vypada přísně, ale nemusíte se ho bát! Dnes si povíme, jak zvířátkům vyčmuchal uzenku. Tedy, uzenku. Zvířátka jsou ideální bytosti která nepapají jiná zvířátka nebo, nedej Bože, snad dokonce lidi, takže i ta uzenka byla jenom jako, možná ze soji, možná z umělé hmoty, ale voněla jako opravdová, to mi věřte.

To se takhle jednou ztratila uzenka. První si toho všimla Opulka a hned to letěla říct Zebrulce! Opulka a Zebrulka jsou dvě nerozlučné kamarádky, ještě o nich děti hodně uslyšíte. Zebrulka si zrovna povídala se Spacím Medvídkem, to je takový bručounek roztomilý který by nejraději pořád spal. A medvídek řekl: „Holky, vy naděláte jako kdyby všechen med na světě zcukernatěl!“ Ale protože medvídek ma rád Zebrulku, začal počmuchávat, ale uzenku necítil. Vás to jistě, děti, nepřekvapí, protože víte, že medvídek ma čumáček jenom na med a ne na uzenky, nejvíš tak ještě nějakou bobulku vyčmuchat.

Nedá se nic dělat, pravila Opulka, musíme se zeptat Fuka. Fuka vám teprve musím představit. Je to velký Opulčin kamarád, plyšový šimpanzík, a některé z vás ho, děti, ještě pamatují z časopisu Puňťa co vycházel před válkou za první republiky. Fuk je jedno z nejchytřejších zvířátek, takže se ani nepokoušel čmuchat a hned řekl: „Holky, já vyčmuchám tak banánek nebo pomeranč, ale na uzenku potřebujete pejska! Půjdeme za Alíčkem, to je takový Šerlok Holmes, ten nám určitě pomůže.“

A jak Fuk řekl tak udělali. Alíček si zrovna hrál s Mikinkou, Flíčkem a tím novým medvídkem kterého Martínek našel na silnici, ale povinnost je povinnost. Alíček řekl přísně: „Nejdřív mi řekněte fakta!“ A Opulka vyprávěla jak měli uzenku a už jí nemají. Šerlokovi Holmesovi v takových situacích pomáhá k soustředění hra na housle. Alíček si místo toho hraje s kostičkou (vy už, děti, samozřejmě víte, že ta kostička není zvířecí nebo snad, nedej Bože, lidská!).

„Mám to!“ vybafl Alíček po krátkém soustředění. „Uzenka je v lednici!“ A opravdu, děti, byla tam! Na to nepřišla ani Opulka, ani Zebrulka, dokonce ani opičák Fuk který umí skoro všechna písmenka a má v Punťovi vlastní seriál, nedokázal uzenku najít! Ale pro našeho chytrého psíka to byla hračka.

„To máte tak,“ vysvětloval pak Alíček. „Já tu uzenku totiž necítil! Kdyby byla kdekoliv jinde, tak ji hnedle zavětřím, protože na uzenky jsem kabrňák, ale lednice je jediné místo kde ji cítit nemohu. Ergo, musela být v lednici, quot erat demonstrandum!“

„Lucky strike, ty jsi génius!“ obdivně pravil Spejbl který šel zrovna okolo s Hurvínkem do ZOO na zmrzlinku a limonádu. „Vím“ pravil skromně Alíček.

„Alíčku, když jsi tu uzenku vyčmuchal, tak myslím že ji za odměnu můžeš spapat!“ pravila Zebrulka. Ale, děti, nebojte se, Alíček se o ni podělil i s ostatními pejsky, s Flíčkem, Rafíčkem, Hafíčkem, samozřejmě i s Kikinkou, Fíčkem a spoustou dalších. Spací Medvídek si vzpomněl že má ve spíži ještě trochu medu, Fuk si oloupal banánek, a Hurvínek si už jistě dává v zoologické zahradě žlutou limonádu s bublinkami co stála dvacet haléřů a kterou si možná některé z vás ještě pamatují. Budeme mu všichni držet palce ať ho po té limonádičce a zmrzlince nebolí bříško.

A vy už si pěkně lehněte do postýlek a nechte si zdát krásné sny. O Opulce, Zebrulce a jejich malých plyšových kamarádech. Dobrou noc!